Konec roku a začátek nového
Je to tady. Opět skončí další rok a začne se psát nový. Jaký byl tento rok? Co vše se v něm odehrálo a co nás doneslo až sem, že stojím ve dveřích nového roku 2022?
Počátek roku byl ve znamení refinancování hypotéky na stavbu domu a finišování projektu našeho vysněného domu. Nový projektant udělal vše tak, jak jsme si přáli. Když jsem se na bytě v Brně sprchovával, často jsem na konci zavřel oči a když ze mne voda stékala, představoval jsem si, že stojím už v naší nové koupelně v novém domě.
A dělám to i teď. Domeček ještě ani zdaleka nestojí. Když v časové ose roku 2021 trochu přeskočím, nacházím se teď ve Zlíně a během podzimu jsem převzal stavbu domečku od firmy vedené mistrem Halastou – nebrat. Jsou to naprostí darebáci a zloději. Naprostí fušeři, kteří dokázali zkazit vše, na co sáhli. Nepostaví rovnou zeď, stavařině nerozumí, metr neznají a za tři měsíce neudělali ani základovou desku. A tak jsem od konce září jezdil na stavbu domu každý den. Většinou s mým taťkou. Je neskutečné, jak mi dokázal pomoci v jeho 74 letech. A věřím, že ještě hodně pomůže.
Vratím se nyní do jara 2021. Hypotéka byla refinancovaná a nic nebránilo už tomu, abychom se začali snažit o miminko. Netrvalo to dlouho a podařilo se nám to. Ivance rostl malý kulihrášek v bříšku a my jsme se rozhodli už definitivně opustit Brno. Já po 14 letech, Ivanka po 7 letech. Není možné, jak toto loučení bolelo. Dodnes mi Brno neskutečně chybí. Loučil jsem se s každým místem. S lidmi, kteří byli součástí mého života téměř každý den. Narovinu říkám, že tento odchod jsem několikrat obrečel a nebylo to vůbec jednoduché. Brno mi zkrátka přirostlo k srdci. Jak to prožívala Ivanka nevím. Ta se těšila na miminko.
Návratem na Zlínsko a začátkem stavby domu mne čekal další nelehký úkol, který už mne stresoval několik let a věděl jsem, že to jednou musí přijít. Naučit se řídit auto. Řidičák jsem měl, ale v podstatě jsem aspoň deset let neřídil. Tak jsem prostě sedl do auta, které jsme dostali od mého tchána a jel jsem. Postupně jsem se rozjezdil a už si každou jízdu v podstatě užívám… jen kdyby to nebyl takový žrout peněz.
Léto jsme prožili ve Fryštáku a na podzim se přestěhovali do bytu na Jižní Svahy ve Zlíně. Zlín je oproti Brnu hnus. Proč jsou ti lidi tady tak zlí a otrávení? Je tu naprosto jiná mentalita. Najednou nemám s kým jít na badminton. Běhání mne tu nebaví. Člověk tu v lese nepotká ani nohu. Uzavřel jsem se tak v podstatě jen na jedno místo, a tak trochu do sebe. Celý podzim, vlastně až do Vánoc, jsem jezdil na stavbu a zpátky. Mohu ale říct, že když stavíme tak sami, tak z toho mám daleko menší stres. Docela se nabuším. Lepší než fitko. Přes sto tun betonového recyklatů a dalších 40-50 tun cihel mi prošlo rukama. Jen mě mrzí, že jsme hrubou stavbu nestihli postavit do zimy. Vše kvůli těm neschopným amatérům z firmy pro stavby a řemesla.
Jak jsem napsal v přechozím odstavci. Uzavřel jsem se i tak trochu do sebe a možná žil v nějaké depresi podzimu. Žil jsem pouze stavbou, prací, burzou a mentoringem. Furt dokola jak krysí závod. Sice jsem udělal ve všech směrech neskutečné pokroky, ale nějak jsem si začal uvědomovat, že takto by neměl život vypadat. Ikdyž mě všechny ty činnosti nesmírně baví, měl bych se k tomu postavit nějak jinak.
Na závěr roku se rozdávají dárky a hlavně lidé jsou pospolu. My jsme si nestihli udělat Vánoce na Štědrý den, ale rozdávali jsme si dárečky až na Silvestra tak, jako to dělají v Rusku:-D. Část rodiny jsme viděli před Silvestrem.
To vše kvůli tomu, že se nám těsně před Vánoci narodil malý Matyášek. Neměli jsme ani minutu na něco jiného. Věnujeme se mu téměř nonstop a je naprosto úžasné miminko. Dnes večer jsme s ním strávili doposud tu nejkrásnější chvíli při večeři.
Jsme teď tedy na prahu nového roku 2022. Nejsme už dva, ale tři. Čeká na spoustu společných výzev a radostí. Těšíme se na další úspěchy, ale zvládneme se poprat i s neúspěchy. Pro každý další velký krok vpřed se musí udělat i malý krok vzad. A to si pamatuj.
Nechci jet už ten krysí závod stavba, práce, burza stále dokolečka. Chci zpomalit a trochu žít. Věnovat se rodině.
Proč je tento článek zde na blogu? Chtěl bych Ti ukázat, že jsem naprosto obyčejný člověk a žiji naprosto obyčejným životem. Na nic si nehraji. Tento web navždy bude veden v přátelském duchu a s lidským přístupem.
Přeji Ti krásný a úspěšný rok 2022!
Luka
